Článek z ježdění v Bikeparku Whakarewarewa na Novém Zélandu od Petra Mihulky. Na Novém Zélandu je odlišných věcí mnohem víc, než jsem čekal, ale rozhodně jsem chtěl vyzkoušet, jak se jezdí na biku hlavou dolů. Corriolisova síla se tu prý také točí obráceně. Naštěstí kolo je kulaté i tady a bike taky vypadá stejně.

   Na doporučení místních bikerů jsem vybral bikepark Redwoods ve Whakarewarewa Forest u města Rotorua. Rotorua je město uprostřed severního ostrova mezi jezery a kopci. Známé je zejména díky několika geotermálním parkům, silné vulkanické činnosti, nehynoucímu pachu sirovodíku a také díky onomu bikeparku. Ten je tak populární a navštěvovaný, že údajně silně ovlivňuje ekonomiku města a okolí.
   Park se nachází v kopcích přímo nad jezery Tikitapu a Rotokakahi poblíž města na propustných sopečných půdách, blátivé pasáže jsou tedy spíš výjimečné. Pyšní se 130 km trailů, několika stovkami spojovacích cest, lanovkou pro gravity disciplíny. Mezi traily jezdí malé autobusy, které bikery přepravují mezi vzdálenějšími místy parku. V roce 2006 se zde pořádalo MS horských kol a každoročně se opakuje Crankworx festival. Nakonec nálepka nejlepšího bikování, když ne na světě, tak na jižní polokouli určitě slibuje mnoho.
    Zakoupením mapky jsem přispěl na údržbu parku a na půjčeném Giantu Talon 27,5 jsem vyrazil do spleti trailů a cest. Po nějakém čase jsem pochopil systém značení a začal testovat systém obtížností trailů – Beginner, Easy, Intermediate, Advanced, Expert a Extreme. Po tom, co se mi v trailu North Face dostalo trochu té propustné sopečné půdy za triko (i tady se padá na zem), jsem se rozhodl obtížnost Extreme už nezkoušet (řekněme, že třeba kvůli nedostatečnému vybavení). I na Expert by se hodilo celopéro a hlavně teleskopická sedlovka.
    Druhou část bikování jsem vyrazil do vzdálenějších částí parku, s tyčinkou v kapse a bez bidonu, ten mi ke kolu nepůjčili. Asi hodinu jsem nabíral metry po lesních cestách a potkával bikery zejména v busech. Závěrečnou část výjezdu jsem střihl stoupacím trailem Central Lobotomy, který byl příjemným překvapením. Nahoře jsem nepohrdl nabídnutým bidonem, přeci jen jsem nastoupal asi 300m. Cestu dolů jsem vybíral hlavně pro mě jezdivými traily Intermediate a Advanced. I tam jsem zanechal trochu kůže z holeně na pedálech (SPD k zapůjčení měli, ale bez bot a svoje jsem sebou neměl, škoda, hodily by se). Závěrečné traily jsem zvolil jednodušší. Skoro celodenní ježdění na jednu tyčinku bylo v nohách i rukách cítit.
   Bikepark nabízí spoustu hodin různorodého ježdění různých obtížností, které jen tak nezevšední a neomrzí. Vzhledem k velké rozloze by se dali tvořit i okruhy z kterých by měl člověk dojem, že jede od někam a nemotá se jen na místě nahoru a dolů. Ocitnete-li se někdy v Rotouře, neváhejte a vzkoušejte.

 Pár odkazů na videa, která toho řeknou rozhodně víc:
http://www.riderotorua.com
https://www.youtube.com/watch?v=RteiKRvn3II
https://www.youtube.com/watch?v=ZBpVEeIIU-M